Co je to a v čem se liší?
Tělo je jako pevnost, která je obehnaná vysokými hradbami a příkopem, přes který se snaží dostat patogeny, které nám chtějí nějak uškodit. Přemýšleli jste ale někdy o tom, jak lidská imunita funguje? Jelikož jde o velmi složitý mechanismus, dnes nahlédneme pod pokličku buněčné imunity.
Ve škole nás učili, že součástí imunitní reakce jsou naše bílé krvinky. Málokdo si ale uvědomuje, že jedním z dalších mechanismů, který pomáhá v boji proti infekcím, je i horečka, kterou se často snažíme srazit. I ve chvíli, kdy ji tělo potřebuje k uzdravení. Imunitní systém má ale i mnoho dalších vrstev. Proti negativním vlivům, které na nás útočí z vnějšího prostředí, bojuje třeba kůže.
Žít bychom ale nedovedli ani bez sliznic, které mohou průnik cizorodých látek do těla buď zpomalit, nebo zcela znemožnit. Vůbec nemluvíme o ledvinách, játrech a plicích, které jsou dokonalým příkladem toho, jak se tělo umí vypořádat s filtrací a odstraněním nepotřebných a odpadních látek.
Co ale přesně dělá buněčná imunita?
Co je to buněčná imunita
Nejprve si povíme něco o úplných základech. U člověka rozlišujeme přirozenou a získanou imunitu. Přirozená imunita je nám vrozená. Také se o ní dá říct, že je nespecifická. Je pro ni typické, že nemá paměť. Její aktivace ale může trvat v řádu minut. Oproti specifické imunitě je evolučně starší.
Specifická imunita je mladší a úzce spolupracuje s nespecifickou imunitou. Není tak svižná, protože dokáže reagovat v řádu hodin, nebo dokonce i dnů. Její velkou výhodou je ale schopnost si pamatovat protivníka. (Což je důvod, proč některé choroby můžeme prodělat buď jednou, nebo v dalších kolech jenom mírněji.)
Když se následně zaměříme na buněčnou imunitu, její součástí jsou již zmíněné bílé krvinky, které rozdělujeme do několika typů (makrofágy, neutrofily, lymfocyty…). Jejich úkolem je bojovat proti virům a bakteriím a dalším patogenům, včetně nádorových buněk. V případě, že mají bílé krvinky nějakou poruchu, může to vést k rozvoji autoimunitních chorob, nebo k imunitní nedostatečnosti.
Zvýšená buněčná imunita
Někdy se stane, že imunita přehnaně reaguje na naprosto neškodné spouštěče. V takové chvíli hovoříme o hypersenzitivitě a přecitlivělosti, kdy tělo nepřiměřeně reaguje na různé typy antigenů. Dobrým příkladem jsou alergie (pyl nás nemůže nijak ohrozit, ale tělo na něj přesto reaguje jako na hrozbu), nebo vlastní orgány, na které může tělo útočit. (V tomto ohledu bychom mohli zmínit třeba lupus, během kterého tělo napadá svoji vlastní tkáň.) Celá tato problematika spadá do poruch imunity.
Snížená buněčná imunita
Mezi další defekty imunity patří snížená buněčná imunita, se kterou se může spojovat větší náchylnost k nemocem různého typu. Zároveň může mít člověk těžší průběh nemoci. Nezřídka dokonce onemocní krátce po prodělání jiné choroby.